Načítám...
Možnosti využití
  Zpět na úvod

Pokud je lidské tělo vystaveno hypoxii (objem kyslíku ve vdechovaném vzduchu je redukován prostředím), zápasí s produkcí vyžadovaného množství energie s méně dostupným kyslíkem. Tento zápas spouští řadu aktuálních reakcí lidského organismu a po určité době vyvolává trvalejší adaptační změny.

Okamžitou reakcí je zrychlení vegetativních funkcí, např. plicní hyperventilace, zvýšení tepové frekvence, zvýšení minutového srdečního objemu, mobilizace krve ze zásobáren.

Déle trvající hypoxie pak vyvolává celou řadu adaptačních procesů. Dochází ke stimulaci vylučování hormonu erytropoetin (EPO), zvýšené tvorbě hemoglobinu a červených krvinek, změnám buněčných funkcí a metabolismu. Dochází také ke stimulaci svalového myoglobinu, jenž podporuje transport kyslíku. Lze tak dosáhnout velmi výrazného zvýšení transportní kapacity krve.

Tyto adaptační změny přetrvávají i po skončení hypoxické stimulace (pokud byla aplikována dostatečnou dobu) a po návratu do běžného prostředí. Trvá několik týdnů, než se hodnoty všech veličin vrátí na úroveň před hypoxickou stimulací. Stejných adaptačních změn v organismu, ke kterým dochází při dlouhodobém pobytu ve vyšší nadmořské výšce, však lze dosáhnout i střídáním hypoxie s pobytem v běžné nadmořské výšce. Čas strávený ve stavu hypoxie je sice kratší, ale kompenzuje ho možnost využít vyšší nadmořskou výšku a tím i vyšší stimulaci adaptačních systémů.

A tady je hlavní výhoda hypoxických stanů a systémů. Umožňují totiž dosáhnout stejných adaptačních změn, (především zvýšení transportní kapacity krve) vedoucích k výraznému zvýšení výkonnosti bez nutnosti omezení tréninku a snížení jeho intenzity. V neposlední řadě jsou potlačeny i negativní jevy, spojené s reaklimatizací (návratem z hypoxického prostředí do běžné nadmořské výšky), kdy výkonnost ještě není stabilní, ale mívá obvykle vlnovitý průběh. Start na významnějším závodě je tak vždy trochu loterií – druhý až čtvrtý den po návratu je možné závodit, avšak s rizikem možného výpadku. Poté dochází v důsledku reaklimatizačních procesů k zákonitému poklesu výkonnosti. K jejímu postupnému nárůstu dochází zhruba až po deseti dnech. Vše je však značně individuální.

Na rozdíl od dlouhodobého pobytu ve vyšší nadmořské výšce jsou při využití hypoxických stanů negativní efekty působící na organismus mnohem menší. Navíc odpadá nutnost počáteční aklimatizace a tak i profesionální sportovci, v jejichž časových, rodinných a finančních možnostech je dlouhodobý a opakovaný pobyt v horách realizovatelný, dávají přípravě metodě „slep high, train low“ ( spi nahoře, trénuj dole) přednost. V horách (ve vysoké nadmořské výšce) pouze nocují a na trénink se přesouvají do běžné nadmořské výšky.